BIG DADDY WILSON: Můj bolestný stesk po domově se rozplynul v blues
Big Dady Wilson se narodil, před více než půl stoletím, v malém městě Edenton v Severní Karolíně. Městečko má sotva 6000 duší, z toho je 55% afroameričanů a 25% obyvatel žije pod hranicí chudoby. "Byli jsme velmi chudí, ale mám krásné vzpomínky na šťastné dětství," vzpomíná Wilson. "Mě i mé sestry vychovávala mamka s babičkou a vespolek jsme žili jednoduchý život. Ve všední dny jsme chodili do školy a v neděli do kostela. Pracoval jsem v té době také na tabákové plantáži i na bavlníkových polích a byl opravdovým chlapcem z venkova chlapcem." Wilson zpíval v kostelním sboru, ale byl nesmírně plachý a nikdy nepomyslel na to, že by šel zpívat na pódium. Mamka i babička ho často posílaly do kostela i během týdne. „To Wilsonovi neublíží,“ říkaly, „drží ho to dál od ulice a drog.“
Mladý Wilson opustil školu v šestnácti letech a později vstoupil do americké armády. Jako chudý černý chlapec z jihu by nejspíš dobrou práci v malém městečku nesehnal. Jeho domovem se stala americká kasárnav Německu. "Brzy jsem zjistil, že nejsnáze se mohou podívat domů ženatí vojáci. A také dostávali dva týdny dovolené, aby se mohli oženit.“ Wilson přesvědčil velící důstojníky o blížící se svatbě, vrátil se do USA a odmítl návrat do Německa. Po šesti týdnech však měla o něj jeho matka takový strach, že ho prosila, aby se vrátil do armády. "Byl jsem zvyklý poslouchat a tak jsem byl zase zpátky v Německu." Nakonec se Wilsonovou ženou stala německá dívka, kterou potkal o několik let později. Je to důvod, proč se nyní zdržuje především v Evropě a báseň, kterou své ženě věnoval, se stala jeho první autorskou písní.
A pak Wilson poprvé slyšel blues. V rodném Edentonu poslouchal hudbu pouze v kostele a v místní rozhlasové stanici. Ale tady se poprvé dostal na skutečný bluesový koncert. "Jsem Američan, který blues potkal v Německu. Do té doby jsem vůbec nevěděl, co je blues," říká Big Daddy Wilson. "Tady, že jsem našel tu část mého života, která mi dlouho chyběla." Netrvalo dlouho a plachý chlap, který psal básně, k nim začal hledat melodie a brzy dokázal jít se svými písničkami na pódium. Tu cestu mu otevřelo blues. A na posluchače svým teplým a oduševnělým hlasem okamžitě udělal velký dojem. Začal jezdit na turné s kapelou i ve dvojici s nějakým doprovodným muzikantem a postupně vydal několik desek. "Moje sestra tomu nemohla uvěřit a vydala se na dlouhou cestu do Evropy, aby mě viděla. Nechápu to, říkala, tohle přece není můj bratr. Ale ano, jsem to já, poslouchej, to jen moje hudba mě změnila. Zahnala ten můj ostych, který jste všichni znali.“
Legendární muzikanti, Šampion Jack Dupree, Louisiana Red, Eddie Boyd amnozí jiní našli v Evropě domov i posluchače a přinesli jím blues. Uspěli zde lépe a výrazněji než v USA. Vlastně přivezli Americe svou hudbu z Evropy. Dokonce i bluesový velikán Luther Allison, m. j. parťák Howlin´ Wolfa, žil a hrál čtrnáct let v Evropě. A teď je tu i Big Daddy Wilson, charismatický muž, v projevu osobitý americký zpěvák, hudebník a výjimečný autor. Ale tady je něco jinak. Když přišel z USA do Evropy, měl v duši dobře ukrytý talent, ale v kufru žádné blues. To objevil až v Německu a tam začala jeho mezinárodní kariéra.
Mezinárodním sólovým debutem na RUF Records udělal Big Daddy Wilson velký krok v pozdní kariéře hudebníka. Pro album Love Is the Key natočil vlastní skladby s malou kapelou. Potřeboval sám pro sebe najít kořeny blues a objevil je v doprovodu akustických nástrojů. Jeho výpověď je však plná soulu. Evangelium mu říká, drž se své víry, jak slyšíme v Keep Your Faith In Jah, ale gospel nedrží skladatele Wilsona pod krkem, jak slyšíme v chvále talentu cikánské královny z New Orleans Jazzy Rose. V Hard Days Work pak Big Daddy Wilson používá monotónní rytmus pro doslova hypnotický efekt, zatímco skladbu Dreaming rozhoupá jamajský taneční styl. Můžete si tady poslechnout i jeho první autorskou píseň Anna o jeho manželce. Autobiografické aspekty lze však nalézt i jinde: Ain't No Slave nám připomíná afroamerické dějiny a současně nás informuje o Wilsonově rostoucí důvěře v budoucnost. V nahrávkách dvou písniček o Wilsonových kořenech, Country Boy a Walk A Mile In My Shoes, hostuje jeho dobrý přítel Eric Bibb a Wilson je na to velmi pyšný. „Právě od něj jsem se toho o blues opravdu hodně naučil,“ říká zpěvák s vrozenou pokorou.
Plody toho „učení“ mohou být opět brzy ochutnávány posluchači v řadě zemí starého kontinentu na mnoha zastávkách blížícího se evropského turné. A je tu otázka, zda se Big Daddy Wilson chystá, jako třeba zmíněný Luther Allison, přivézt tuhle skvělou hudbu zpět do Ameriky, až ke svým kořenům v Severní Karolíně? "To je sen, který mě trochu znervozňuje," směje se bluesman. „Víte, můj bolestný stesk po domově už je pryč. Rozplynul se v blues i s mou ostýchavou plachostí.“
