Aleš Novák – renesanční muž, malíř, sochař a architekt, který vystudoval UMPRUM v ateliéru socha I pod vedením Kurta Gebauera, Dominika Langa a Edit Jeřábkové a Fakultu architektury TU Liberec. Tato různorodost studijních zkušeností dotváří výjimečnost Alešova uměleckého projevu. Autor při práci vnímá různé aspekty stejného objektu, plátna či prostoru, a vytvářený předmět dokáže koncepčně dotáhnout z více hledisek, než jsou jen hlediska limitovaná oborem, ve kterém daný předmět vzniká.
Aleš se dlouhodobě věnuje krajinomalbě a soše. Je pro něj důležitá mimo fyzické a umělecké stránky jeho života i stránka duchovní, která se odráží i v jeho výtvarném projevu. Za dobu svého působení na výtvarné umělecké scéně se zúčastnil více než čtyřiceti samostatných či skupinových výstav a projektů.
Práce Aleše Nováka - Aleš Novák vždy klade důraz na lehkost formy a preciznost při vytváření jednotlivého díla. Mimo krajinomalebných motivů hraničících s abstraktní formou projevu, jeho prací prostupují i kaligrafické techniky a motivy. Tato témata či pracovní postupy se v Novákově tvorbě prolínají, ať už se jedná o objekt, či obraz a v posledních několika měsících i napomáhají při opuštění dogmaticky stanovené formy vlastní každému médiu.
Prostorové objekty – sochy, které svojí formou vycházející z fauny a flory, mohou v divákově oku ustrnout pouze v pozici morfologicky upravených přírodních tvarů – jakého si přenosu krajinomalby do prostoru, ovšem při podrobnějším zkoumání v nich lze nalézt i jiné principy měnící formu přírodní na formu technicistní a obráceně.
Samotnou kapitolou jsou také plošné práce a obrazy. Tato díla stylově zapadají do dlouhodobého cyklu Aleše Nováka zaměřeného na revival motivů a technik, objevujících se již na příklad v barokní krajinomalbě či krajinomalbě klasicistní. Autor sám přiznává, že některé jeho práce jsou reakcí na starší obrazové motivy či starší autory.
I přes onu reakci na starší umělecké směry či vzory je, avšak i zde patrný jasný a pro současné umění důležitý posun, který starší uměleckou typologii pouze nerecykluje, ale převádí ji do současného uměleckého jazyka.
Autor opouští medium plátna či obrazu a svoji práci přesunuje do prostoru. V případě Nováka je zde o to zásadnější, jak k těmto objektům – obrazům přistupuje. Nelze je totiž vnímat pouze jako práce na plátně, ale jako silné a samostatně nosné obrazy, které předznamenávají proměnu autorova pracovního postupu směrem k prolnutí všech jeho rovin a činností, ať už se jedná o rovinu malířskou, sochařskou či o jeho práci v oblasti architektury.
Aleš Novák (*1979) Původně studoval architekturu a teprve posléze přesunul centrum své pozornosti do oblasti volného umění (prošel ateliéry kresby J. Svobodové, ateliérem malby V. Skrepla na pražské AVU, aby se posléze přesunul do ateliéru sochařství Kurta Gebauera na pražské UMPRUM a následně do ateliéru Dominika Langa), architektura i její principy však zůstávají v centru Novákova zájmu stále, jen v posunuté podobě: Od roku 2010 se Aleš Novák ve své sochařské tvorbě intenzivně zabývá tvorbou instalací z nábytků a ze svých vlastních více či méně uměleckých artefaktů, tak, aby se smazávala hranice jejich uměleckosti či neuměleckosti, přičemž za výchozí princip považuje kumulaci předmětů v umělcově domě. Jakkoli se tento princip i výsledná vizualita mohly v minulosti jevit epigonsky langovským, Novák se zatížení svého pedagoga v nové výstavě oprošťuje a dospívá k uměleckému tvaru s jasným a nezaměnitelným výtvarným jazykem. K umělecké cti Aleše Nováka přispívá také fakt, že při pokusech o srovnání Novákovy tvorby s podobnými trendy v zahraničí narazíme: aktualizování baroka, ani jiných směrů není v současnosti obecně vítaným či přijímaným jevem a nenalezneme tedy při pokusech o srovnání příliš mnoho příkladů, které by sloužily k orientaci při hledání cesty k podobě vlastního díla. Aleš nenásleduje, ale hledá vlastní jedinečnou výpověď. Originální. Specifickou pro naše kulturní prostředí. Narozen 21. prosince 1979, Chomutov, žije a pracuje v Liberci a v Praze. Od roku 2016 učí na Fakultě umění a architektury v Liberci jakožto pedagog výtvarného ateliéru.
