Hynek Šnajdar

vernisáž 16. února 2022 v 18:00
Hynek Šnajdar

Tvorbě koláží se věnuje od raných 80. let, kdy se se pro něj surrealismus stal ne výtvarným směrem, ale myšlenkovým proudem a hnutím. V té době se s několika stejně naladěnými přáteli na Moravě podílel na vydání samizdatového časopisu Satyr a tematických sborníků Les randez vous des ami a Klíč k realitě.

Před listopadovými událostmi oficiálně nevystavoval, pouze sporadicky své práce představil veřejnosti na rozmanitých „nepovolených“ výstavách v různých parcích, lomech či lesech na Moravě i v Čechách. Od roku 2000 měl 18 samostatných a 42 společných výstav nejen v České republice, ale také v zahraničí (USA, Dánsko, Rakousko).

Po roce 1989 Šnajdar zakotvil jako redaktor a později šéfredaktor v redakci týdeníku Region Valašsko ve Vsetíně. V roce 1996 se odstěhoval z Valašského Meziříčí do východních Čech. Stál u zrodu deníku Noviny Náchodska, kam nastoupil jako redaktor. V nynějším Náchodském deníku působil jako šéfredaktor do konce června 2009. Od 1. července téhož roku byl redaktorem a od srpna roku 2016 šéfredaktorem regionálního portálu trutnovinky.cz v Trutnově. Od roku 2019 je šéfredaktorem magazínu a internetového portálu Salonky v Hradci Králové.

Hynek Šnajdar se narodil (1960) v Rychnově nad Kněžnou a v současné době žije a tvoří v České Skalici.

 


ROZHOVOR 

Řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte a vnímáte váš první střet s výtvarným uměním.
I když jsem se narodil ve východočeském městě Rychnov nad Kněžnou do rodiny vojáka z povolání, považuji se za moravského ogara, neb oba rodiče jsou Moravané. Otce v mém raném dětství několikrát přeložili, takže jsem ho do deseti let trávil v Kostelci nad Orlicí a Žamberku. Potom jsme se odstěhovali do Hranic na Moravě a odtud jsem později putoval do Valašského Meziříčí s malou zastávkou v Novém Jičíně. Od dětství jsem tíhnul spíše k literatuře než k výtvarnému umění, protože nikdo z rodiny k němu neměl žádný vztah a na výstavy jsme také nechodili. To pro mě přišlo až později, jako příslovečný blesk z nebe.

Odkazuje vaše práce na nějaký umělecký směr nebo vás zásadně ovlivnil určitý autor? Pracujete vědomě v kontextu současné umělecké scény? 
Tvorbě koláží se jako samouk věnuji od poloviny 80. let, kdy se se pro mě surrealismus stal ne výtvarným směrem, ale myšlenkovým proudem a hnutím. Vliv na to, že jsem je začal tvořit, měla jedna z hlavních postav světového surrealismu, tvůrce koláží a malíř Max Ernst. Během dalších let jich vznikly stovky, tvorba procházela vývojem a nějakou dobu trvalo, než jsem našel svou vlastní cestu. Současnou uměleckou scénu, zejména tu českou, sleduji poměrně intenzivně. Bydlím totiž v domě, v jehož přízemí se nachází českoskalická Galerie Luxfer zaměřená právě na současné umění. Nemám ale pocit, že bych ale tvořil v souvislostech současné umělecké scény. Tvořím ve svém vlastním kontextu.

Měla vaše práce vždy víceméně identickou formu a styl, který v současné době ztělesňuje? Jak se vaše tvorba vyvíjela?
Zpočátku byly koláže spíše černobílé, asi to bylo tím, že nebyl dostatek barevného materiálu. To se postupem času měnilo. Kromě toho šlo o jednotlivé samostatné koláže. Po letech jsem začal tvořit v cyklech. Cykly jsou pro mě důležité, protože jsou výlučné. Nejraději mám ty, které mají stejné pozadí. Ta monotónnost, když dám deset stejných pozadí vedle sebe, je hozenou rukavicí, výzvou. Pět, deset nebo více stejných pozadí, jež pohlcují odlišné příběhy, to je moje obsese. Je to podobné jako ulice, kde nic ani na vteřinu nezůstává stejné. Vzrušuje mě představa, že vše je možné, vše dovoleno, že vše je mystifikace a skutečnost zároveň.  

Jaký je váš proces a přístup v tvorbě? Nastiňte nám, jakým způsobem započne práce v ateliéru na daném projektu?
Lidé si často myslí, že mám nějakou kolážovou laboratoř. Skutečnost je ale daleko prozaičtější. Tvořím doma u stolu, to je můj ateliér. Ke své tvorbě potřebuji pouze dvoje nůžky Solingen, odlamovací nože za pár korun z papírnictví, několik štětců a lepidlo Herkules. Až toto lepidlo přestanou vyrábět, s kolážemi končím. Samozřejmě si ještě předtím udělám pořádnou zásobu. Obrazový materiál pochází nejen z časopisů současných i prastarých, ale třeba také z rozmanitých atlasů, a to i anatomických či technických, uměleckých publikací a podobně, které jsou k mání třeba v antikvariátech. Stává se mi, že mně lidé píší nebo volají, že mají něco, co by se mi mohlo hodit.

Na co vaše díla poukazují a nad čím se zamýšlí?
Tvorba koláží se pro mě stala hrou. Hrou vyžadující nápaditost, představivost, imaginaci. Hrou s momenty překvapení, s dobrodružstvím, s postupně se odvíjejícím, nebo náhle zjevujícím se příběhem. Nevytvářím koláže s nějakým předem stanoveným záměrem, i když se to v průběhu let proměňovalo. Připouštím, že příběh, sen nebo cokoliv jiného se do mojí mysli občas vkrádá ještě předtím, než vezmu do jedné ruky nůžky a do druhé lepidlo. Je to čarovné dobrodružství, nová skutečnost, nový příběh. Jsou to dokumenty zázračných setkání motivů erotických, humorných, z rostlinné i živočišné říše, s anatomickými či technickými detaily, s vyobrazením atributů technické civilizace. Výraznými prvky jsou pak analogie a imaginativní výlety do každodenní reality.

Zjišťujete posléze, jak vaši tvorbu vnímají ostatní? Vybavujete si nějakou konkrétní reakci, která přišla zajímavá nebo třeba nečekaná?
Divák je většinou překvapen. Pravdou je, že v okamžiku, kdy beru do ruky nůžky, jsem znám svým pověstným puntičkářstvím a téměř nekonečnou trpělivostí při vystřihování miniaturních detailů. Právě to diváka často mate, protože má pocit, že jde o nějakou počítačovou záležitost. Už se mi při vernisážích několikrát stalo, že jsem je vyjmul z rámu a návštěvníci pak přes koláže přejížděli prsty jako slepci, kteří čtou Braillovo písmo. Nedávno jsem se na Facebooku přidal do světové skupiny Collage World, kam svými díly včetně mě přispívá necelých dva tisíce autorů. V komentářích jsem často dotazován právě na podrobnost mých prací a jak stříhám, tak miniaturní detaily. Ve formálním smyslu jde vlastně o jistou posedlost, trpělivost a zručnost.

Jaké jsou plány do budoucna?
Mám v úmyslu vytvořit cyklus koláží s rozměrnými realistickými portréty výtvarných či literárních osobností, které byly pro můj život zásadní, do nichž zakomponuji fragmenty jejich díla. Jinak žádné zvláštní plány nespřádám, mám rád, když v životě přijde něco, co rozjitří mou imaginaci.  

 

 

Kdy

  • 15.2.2022, 18:00 — 15.4.2022, 17:00, vernisáž

Kde

Galerie Sýpka
Galerie Sýpka
Komenského 169
Valašské Meziříčí
Tel: 571 615 202, 775 109 206

Podobné akce