Projekce filmu a následné posezení s režisérem Janem Gogolou mladším "u piva". Téměř deset let natáčel Jan Gogola netypický situační dokument o frontmanu slovenské skupiny Elán Jožo Rážovi. Film však není hudebním dokumentem, určený primárně pro příznivce skupiny Elán. Je nezvykle osobním a duchovním portrétem popové hvězdy, na který se může těšit zejména vnímavé publikum, které dokáže přijmout konceptuální formu tohoto dokumentu.
*****
Situační portrét frontmana skupiny Elán Jožo Ráže
Osobní portrét lídra nejpopulárnější "československé" skupiny Elán, křesťanského buddhisty věřícího v komunismus. Setkání režiséra Jana Gogoly ml. s blízkou i vzdálenou hvězdou. Film vznikal deset let v otevřených situacích souznění i nesouladu, které zviditelňují souhvězdí Rážova života: kakao a whisky, hudba a rodina, diktátorství a meditace, Bůh a nicota, svár dobra a zla jako Šmouly s Gargamelem. "S Elánem vyrostla řada generací a Jožo Ráž společnost přes to dlouhodobě rozděluje. Náš film je ale příběhem snahy směřovat navzdory různicím k sobě a to jako společnost i jedinec. A objevovat tak uvnitř sebe svět kolem nás a také ten nad námi.", dodává Gogola.
*****
Téměř deset let natáčel Jan Gogola netypický situační dokument o frontmanu slovenské skupiny Elán Jožo Rážovi. Film však není hudebním dokumentem, určený primárně pro příznivce skupiny Elán. Je nezvykle osobním a duchovním portrétem popové hvězdy, na který se může těšit zejména vnímavé publikum, které dokáže přijmout konceptuální formu tohoto dokumentu.
Režisér ve filmu zachycuje kontroverzní osobnost Jožo Ráže. Nabízí však jiný způsob interpretace jeho osobnosti, než je obvyklé. Uvidíme filozofujícího Jožo Ráže v situačně otevřené, sošné i kontaktní podobě. Ráž ochotně přistupuje na ambivalentní, performativní a polemickou rovinu sdělování svých zkušeností osobní i duchovní povahy. Výsledkem jsou inscenované, přesto zvláštně živé, křehké, smutně hořko-sladce-kyselé výpovědi. Ty jsou zábavně vtipné stejně tak, jako lidsky a společensky závažné. Gogola ml. se vůči jistým postojům Ráže vymezuje, ale zároveň se k němu lidsky přibližuje. Je to vlastně také portrét přátelství dvou rozdílných osobností. Jan Gogola ml. o tom říká: "Mám dojem, že před kamerou reagoval spontánně, že k němu nepřistupuji s předem utvořeným názorem, nebo že jej mám nějak onálepkovaného. Netvrdím, že všem jeho slovům rozumím. Nejdu však za ním jen a jen proto, abych mu vyčítal, že je mečiarovec, autoritář nebo hvězda normalizačního popu. Snažím se jej pochopit jako někoho, kdo je mi blízký, ale zároveň v lecčems vzdálený. Při něčem, na čem se neshodneme, cítím potřebu si to s ním vydiskutovat, nebo jít i do střetu. Právě proto, že mi na něm záleží. A možná přes toto naše setkání budou i další lidé uvažovat jinak o přátelství, vztazích a nadosobním rozměru existence. Náš film může mít v tomto smyslu i společenský přesah, jako příklad pokusu vztáhnout se i k člověku odlišného světonázoru."
