Tomáš Krejčí, Kristina Maňáková
Tomáš Krejčí v rámci výstavy navazuje na svůj disertační projekt, který se zabývá sledováním objektu, světla a prostoru v současném městském prostředí. Často pracuje s percepcí člověka při světelných a prostorových intervencích. V rámci výstavy se zaměřuje na fenomén industrializace krajiny, konkrétně na stavbu dálnice v těsné blízkosti Hostýnských vrchů, která významným způsobem proměňuje krajinu, ale také životy obyvatel v okolí. Rozměrné krajinné stavební zásahy vyvažuje myšlenkami, které byly vlastní zejména autorům první poloviny 19. století, a to fascinací právě krajinou, která může být interpretována jako posvátnost, člověka hluboce přesahujícího. Zároveň je téma přesahu smylového prožitku obsažena také v pojetí světelného objektu.
Kristina Maňáková rozvíjí své dlouhodobé zkoumání vztahu člověka, místa a prostoru. Instalace vytvořená pro Galerii Sýpku funguje jako prostorový zvukový nástroj, vybízející účastníka k navázání interakce. Lze jej také chápat jako prostorové haiku, do jehož děje divák může, ale nemusí vstupovat. Maňáková ve své tvorbě uplatňuje princip, spočívající v propojení využití surových materiálů a čistoty nejzákladnějších geometrických forem. Skrze děj, formu a čin transformuje chápání prostoru, pro nějž je zásadním právě sled událostí v konkrétním okamžiku.
Autoři skrze světlo a zvuk vypráví příběh pomíjivé krajiny a člověka ve vztahu k okolnímu prostoru. Oba autoři jsou doktorandy v ateliéru Design skla ve Zlíně, pod vedením prof. MgA. Petra Stanického, M.F.A., a současně se věnují provozu a kurátorství nezávislé galerie Komnata ve Zlíně.
