Reprezentativní výstava Petra Volfa s názvem Litomyšl – hlavní město současné české architektury představující Litomyšl jako jedno z klíčových center soudobé české architektury je součástí valašskomeziříčských Dnů architektury.
Cílevědomé prosazování kvalitních staveb po roce 1990 vyneslo desetitisícovou Litomyšl na pozici hlavního města soudobé české architektury. Zajímavé na tom je, že v Litomyšli svou tvorbu uplatňují architekti z Brna (například Zdeněk Fránek, Petr Hrůša, Petr Pelčák, Tomáš Rusín a Ivan Wahla, Viktor a Martin Rudišovi, Zdeňka Vydrová) i Prahy (Petr Benda, Mikuláš Hulec, Petr Keil, Josef Pleskot, Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka), tedy z měst, mezi nimiž jinak panuje jistá řevnivost, která se ale v Litomyšli rozplývá. Staví v ní také architekti ze Zlína (Jitka Ressová, Svatopluk Sládeček) nebo z Lanškrouna (Přemysl Kokeš) i odjinud. Panuje obecná shoda, že mít zde svou realizaci je pro architekta věcí prestiže a jedná se o svého druhu uznání jeho schopností.
V Litomyšli, která jinak proslula svou renesancí (zámecký areál je od roku 1999 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO), máme možnost detailně sledovat i vývoj české architektury v uplynulém čtvrtstoletí. Samo město lze považovat za názornou učebnici. Prvotní iniciativa vizionářského starosty Miroslava Brýdla se stala organickou součástí politiky města. Zatímco v jiných městech většinou trvají podobné snahy jenom po dobu „jednoho starosty“, v Litomyšli přijal nastavený model za svůj jak Brýdlův nástupce Jan Janeček, tak Michal Kortyš či současný starosta Radomil Kašpar. Spoluvytvářejí tak fenomén, pod nímž v Česku rozumíme: za prvé – kontinuálně fungující městskou samosprávu, za druhé – péči o veřejný prostor, za třetí – koncepční budování kvalitní současné architektury v součinnosti s městskou architektkou a za čtvrté – oživování historických částí takovým způsobem, aby se z nich nestal skanzen pro turisty, ale dalo se v nich plnohodnotně žít.
Výstava je rozdělena na tři témata: Veřejný prostor, Rekonstrukce a Novostavby.
Součástí výstavy je projekce krátkého dokumentu Davida Vávry s názvem V Litomyšli neměníme směr, jen občas střídáme starosty.