Žofia Dubová

Vernisáž 31. ledna 2024 v 18 hodin
Žofia Dubová

Kurátor: Palo Macho

Obrazy Žofie Dubové můžeme číst jako soukromé svitky, na kterých je zachycen proces hledání vlastního ekvivalentu zobrazování krajiny a je v něm vyjádřen rozměr člověka v rámci jeho existence.

            "Rozvinováním svitků" odhalujeme obsahy a principy topografie a smiřujeme se s tempem, jakým se nám skryté pomalu odkrývá. Výhledy na krajinu jsou otevřené každému. Pohledy nesou osobnostní vklad a jsou kulturně podmíněné. I nám známé výhledy generují nové pohledy, když do procesu malování nebo kreslení zapojíme jiný koncept myšlení. "Keď maľujem, už som v obraze a nie v krajine," konstatuje Žofia.

            Čas drobnokresby, tak detailně podporován šitím, kresební čárou nebo malovanou skvrnou není věnován ilustrativnosti, ani nedosahuje iluze virtuózního přepisu reality. Podstata iluzivního efektu je v konceptuální atmosféře zobrazení přírody, v pochopení dálky, kde vizuální záznam nabývá multipohledového a ne realistického významu, jakéhosi přírodního makrokosmu.

            "Rozmýšľam nad jedinečnosťou daného miesta, nad tým, čo ma najviac zasiahlo a potom nad tým, ako to zobraziť. V obraze sa to stáva, myslím, viac univerzálnym. Nie je až tak podstatné konkrétne miesto, ale čo je zobrazené."

            V náznaku, střízlivosti, uměřenosti, v zálibě asymetrické kompozice, ve využití prázdného prostoru rozeznáváme estetické principy japonské malby. Výsledkem práce je umění vizualizované prostřednictvím kresby, malby, skla, papíru, plátna a prostorové konstelace jednotlivých objektů zaznamenávajících pozorování krajiny z různých stanovišť.

"Niekedy ako východisko používam viaceré pohľady. Ak si vyberám jednu vec (čo nemusí byť a priori jeden pohľad), málokedy premaľujem to, čo vidím. Hľadám spôsob zobrazenia, systém, prepis. Pri sklo-plátnach pridávam pohľady z inej strany, skladám obraz z viacerých pohľadov."

            Sklo-plátno nebo monumentální malba a kresba na skle, na matném skle jsou autonomním rukopisem malířky Žofie Dubové. Cílevědomě a vytrvale od roku 2013 hledá polohu a proporci, která vyhovuje konceptuální malbě, experimentuje a zároveň akcentuje matérii skla, především jeho plochou formu. Nepomalovaná plocha neznamená prázdno. Barevnost průsvitného materiálu, struktura jeho povrchu a citlivost na světlo je rovnocenným konceptuálním prvkem v kontextu díla. Sklo-plátno podporuje formální i významovou dvojznačnost: být obrazem a současně definovat trojrozměrný objekt. Malířský rukopis se prolíná s prostorovou instalací, odhaluje se dvojitá poloha narativního významu.

            Není to výlučně tabule skla, která si žádá instalaci v prostoru. Obraz na plátně považuje svoji zadní stranu za významovou rovinu celku, plátno často nerespektuje ohraničení dřevěným rámem a jeho světelná propustnost koresponduje s matným povrchem skla. Kresby na papíře, srolované nebo "nedbale" instalované, potvrzují nekončící proces hledání toho, co lze a co nelze vyslovit.

            Objekty a plochy svými obrysy nekončí, pomyslně pokračují, navazují na sebe, prolínají se a vytvářejí citlivé plány v prostředí podle nichž vnímavý divák není měřítkem ani středem, jenom si hledá místo svého bytí.

            Ruka malířky je energická, stopa rozhodná, gesto rázné, přemýšlivé, jako její výstupy na vrcholy hor. Z dobrodružství se stává kontemplace, prostor nad hlavou nás přesahuje a existence není nicotná, když na vrcholu pochopíme, že ne my jsme zdolali, ale my jsme zdolaní. Žofie Dubová si je toho vědoma. Je to pro ni důvod i výzva.

Palo Macho, Nový Bor, leden 2024

 

Žofia Dubová (1991) ukončila v roce 2016 studium malby v ateliéru prof. Daniela Fischera na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, během kterého absolvovala i stáž v ateliéru skla. V roce 2022 obhájila dizertační práci pod vedením doc. Emöke Vargové na VŠVU v Bratislavě. Aktuálně pedagogicky působí na Katedře kresby VŠVU, kde i publikuje. Žofie Dubová patří k nemnohým solitérním osobnostem mladé slovenské malby, jejichž tvorba zaujme za každých okolností. Křehká a poetická, oku lahodící i konceptuální, na pomezí malby, kresby a instalace, rozvíjená v různých médiích na silném intelektuálním podloží. Základem je osobní zážitek krajiny a jeho umělecká transformace do obrazů. Dubová nesporně inovuje a kultivuje to nejlepší z tradice reflexivní a poetické krajinomalby. Nemá daleko k zenovému umění –    nadčasovému, existenciálně úspornému, věky pečlivě zdokonalovanému pro důmyslné balancování na spojnici zobrazujícího a abstraktního. Dubová je již od studentských dob vyhledávanou malířkou, na Slovensku získala řadu důležitých ocenění pro mladého tvůrce (Cena Slovenské rektorské konference za umění 2020, Cena nadace Novum 2018, Malba roku 2017 - 1. místo, atd.) Má za sebou spousta sólových i skupinových výstavy doma i v zahraničí, její tvorba je zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách (Slovenská národní galerie).

Kdy

  • 31.1.2024 — 5.4.2024

Kde

Galerie Kaple
Sokolská, 757 01 Valašské Meziříčí