Nestabilita, balancování a křehkost stupňované používaným materiálem prostupují celou tvorbou Ivety Šafránkové. Figury na obrazech levitují, stojí na hlavě, rozpadají se a vrhají stíny.
Tělesnost umožňuje vnímat vnitřní proudy vědomí a osobní a rodinnou historii jako křehký mikrokosmos. Autorka pracuje výhradně se svým tělem, čímž udržuje přesvědčivou integritu vnitřních obrazů zbavenou zbytečných efektních projevů.
Struktura obrazů a materiálovost zdůrazňují křehkost a prchavost okamžiku. Stejně nezastupitelný význam jako používané materiály má i místo, ve kterém obraz vzniká nebo ke kterému se vztahuje.
Během posledních let postupně opouští malířský záznam viděného a využívá performativní způsob práce. Procesuálnost tvorby je zde použita ne jako expresivní malířská exhibice, ale jako přirozená extenze vědomí do obrazu. Rituálnost, tělesnost a napojení se na přírodní rytmus přirozeně doplňují malířsky vystavěné obrazy do symbiotického celku spojeného autenticitou gesta, materiálu, měřítka a prožitku.
Ivo Sumec
.png?hash=b6e6aac6c27740f1cf92148712a43977beff70a4)