Kurátor: Palo Macho
Obrazy Žofie Dubové můžeme číst jako soukromé svitky, na kterých je zachycen proces hledání vlastního ekvivalentu zobrazování krajiny a je v něm vyjádřen rozměr člověka v rámci jeho existence.
"Rozvinováním svitků" odhalujeme obsahy a principy topografie a smiřujeme se s tempem, jakým se nám skryté pomalu odkrývá. Výhledy na krajinu jsou otevřené každému. Pohledy nesou osobnostní vklad a jsou kulturně podmíněné. I nám známé výhledy generují nové pohledy, když do procesu malování nebo kreslení zapojíme jiný koncept myšlení. "Keď maľujem, už som v obraze a nie v krajine," konstatuje Žofia.
Čas drobnokresby, tak detailně podporován šitím, kresební čárou nebo malovanou skvrnou není věnován ilustrativnosti, ani nedosahuje iluze virtuózního přepisu reality. Podstata iluzivního efektu je v konceptuální atmosféře zobrazení přírody, v pochopení dálky, kde vizuální záznam nabývá multipohledového a ne realistického významu, jakéhosi přírodního makrokosmu.
"Rozmýšľam nad jedinečnosťou daného miesta, nad tým, čo ma najviac zasiahlo a potom nad tým, ako to zobraziť. V obraze sa to stáva, myslím, viac univerzálnym. Nie je až tak podstatné konkrétne miesto, ale čo je zobrazené."
V náznaku, střízlivosti, uměřenosti, v zálibě asymetrické kompozice, ve využití prázdného prostoru rozeznáváme estetické principy japonské malby. Výsledkem práce je umění vizualizované prostřednictvím kresby, malby, skla, papíru, plátna a prostorové konstelace jednotlivých objektů zaznamenávajících pozorování krajiny z různých stanovišť.
"Niekedy ako východisko používam viaceré pohľady. Ak si vyberám jednu vec (čo nemusí byť a priori jeden pohľad), málokedy premaľujem to, čo vidím. Hľadám spôsob zobrazenia, systém, prepis. Pri sklo-plátnach pridávam pohľady z inej strany, skladám obraz z viacerých pohľadov."
Sklo-plátno nebo monumentální malba a kresba na skle, na matném skle jsou autonomním rukopisem malířky Žofie Dubové. Cílevědomě a vytrvale od roku 2013 hledá polohu a proporci, která vyhovuje konceptuální malbě, experimentuje a zároveň akcentuje matérii skla, především jeho plochou formu. Nepomalovaná plocha neznamená prázdno. Barevnost průsvitného materiálu, struktura jeho povrchu a citlivost na světlo je rovnocenným konceptuálním prvkem v kontextu díla. Sklo-plátno podporuje formální i významovou dvojznačnost: být obrazem a současně definovat trojrozměrný objekt. Malířský rukopis se prolíná s prostorovou instalací, odhaluje se dvojitá poloha narativního významu.
Není to výlučně tabule skla, která si žádá instalaci v prostoru. Obraz na plátně považuje svoji zadní stranu za významovou rovinu celku, plátno často nerespektuje ohraničení dřevěným rámem a jeho světelná propustnost koresponduje s matným povrchem skla. Kresby na papíře, srolované nebo "nedbale" instalované, potvrzují nekončící proces hledání toho, co lze a co nelze vyslovit.
Objekty a plochy svými obrysy nekončí, pomyslně pokračují, navazují na sebe, prolínají se a vytvářejí citlivé plány v prostředí podle nichž vnímavý divák není měřítkem ani středem, jenom si hledá místo svého bytí.
Ruka malířky je energická, stopa rozhodná, gesto rázné, přemýšlivé, jako její výstupy na vrcholy hor. Z dobrodružství se stává kontemplace, prostor nad hlavou nás přesahuje a existence není nicotná, když na vrcholu pochopíme, že ne my jsme zdolali, ale my jsme zdolaní. Žofie Dubová si je toho vědoma. Je to pro ni důvod i výzva.
Palo Macho, Nový Bor, leden 2024
Žofia Dubová (1991) ukončila v roce 2016 studium malby v ateliéru prof. Daniela Fischera na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, během kterého absolvovala i stáž v ateliéru skla. V roce 2022 obhájila dizertační práci pod vedením doc. Emöke Vargové na VŠVU v Bratislavě. Aktuálně pedagogicky působí na Katedře kresby VŠVU, kde i publikuje. Žofie Dubová patří k nemnohým solitérním osobnostem mladé slovenské malby, jejichž tvorba zaujme za každých okolností. Křehká a poetická, oku lahodící i konceptuální, na pomezí malby, kresby a instalace, rozvíjená v různých médiích na silném intelektuálním podloží. Základem je osobní zážitek krajiny a jeho umělecká transformace do obrazů. Dubová nesporně inovuje a kultivuje to nejlepší z tradice reflexivní a poetické krajinomalby. Nemá daleko k zenovému umění – nadčasovému, existenciálně úspornému, věky pečlivě zdokonalovanému pro důmyslné balancování na spojnici zobrazujícího a abstraktního. Dubová je již od studentských dob vyhledávanou malířkou, na Slovensku získala řadu důležitých ocenění pro mladého tvůrce (Cena Slovenské rektorské konference za umění 2020, Cena nadace Novum 2018, Malba roku 2017 - 1. místo, atd.) Má za sebou spousta sólových i skupinových výstavy doma i v zahraničí, její tvorba je zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách (Slovenská národní galerie).
- Řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte a co vnímáte za Váš první střet s výtvarným uměním. Jak se Vaše tvorba vyvíjela od studia?
Pochádzam z Bratislavy, kde aj dodnes pôsobím. Kreslila a maľovala som odmalička a vlastne som nikdy neprestala. Už koncom štúdia sa začal formovať spôsob, akým pristupujem k tvorbe a obrazu. Štruktúra je sice podobná, ale určite dochádza k vývoju – čo sa týka aj použitia materiálu, aj komplikovanosti diel.
- Jaký je váš proces a přístup v tvorbě? Nastiňte, jakým způsobem započne práce v ateliéru na daném projektu?
Asi jednoducho začnem maľovať! :D Myslím, že moje obrazy začínajú inde, mimo ateliéru, vonku, v krajine, v otvorenom priestore a zážitku z neho. Samozrejme to závisí od konkrétnej témy, série malieb, niektoré majú nejaké špecifické prvky alebo problémy, ktoré rozvíjam.
Avšak musím povedať, že moje obrazy vznikajú postupne. Keď už som v ateléri, najprv si musím rozmyslieť, akú bude mať obraz približne formu – t.j. aký bude veľký, z koľkých častí a materiálov bude pozostávať (ak je skladaný z viacerých častí), aká bude kompozícia a vzťah plátna a rámu alebo jednotlivých častí. Potom vyrábam rám(y), napínam plátno – často rôznymi spôsobmi, niekedy plátno zase dávam dole a rôzne ho posúvam.
V poslednej dobe vytváram obrazy pozostávajúce zo skla a papiera/plátna. Vtedy časti obrazu vznikajú separátne a ich spojenie, resp. to, ako budú spolu fungovať si do veľkej miery iba predstavujem, predpokladám na základe skúseností.
- Co je prvotním impulsem vedoucím ke vzniku děl. Na co Vaše díla poukazují, nad čím se zamýšlí a vypovídají?
Prvotný impulz je moja predstava. Obsah diel sa mi pomenováva skôr ťažko, nie je to nejaká jedna problematika. Vychádzam z krajiny a maľby, často z vlastných zážitkov, snažím sa zachytiť aj krásu, aj rozľahlosť, aj nehostinnosť, aj nesmiernnosť, aj drsnosť toho, čo vnímam, a zároveň ma veľmi zaujíma to, ako vzniká obraz, kam sa ešte môžem posunúť.
Ak by chcel niekto čítať viac o mojej tvorbe, môže si stiahnuť a prečítať moju dizertační prácu. Je zverejnená na mojej webovej stránke (www.zofiadubova.sk) - v sekcii Texty.
- Pracujete vědomě v kontextu současné umělecké scény? Odkazuje vaše práce na nějaký umělecký směr nebo Vás zásadně ovlivnil určitý autor či země?
Vôbec nie. Snažím sa ísť vlastnou cestou. Čo neznamená, že ma nezujímajú iné prístupy, iní autori, ale nenadpájam cielene svoju tvorbu na niečiu inú.
- Je pro Vás důležité sledovat, jak Vaši tvorbu vnímají ostatní? Vybavujete si nějakou konkrétní reakci, která Vám přišla zajímavá, nečekaná nebo třeba překvapivě úsměvná?
To áno. Nemaľujem iba pre seba, to by som potom nemusela a nechcela vystavovať a prezentovať svoju tvorbu. Ale je otázne, či tieto reakcie nejako zmenia to, čo robím alebo spôsob, akým to robím. Kritiku, či už pozitívnu alebo negatívnu sa snažím vnímať otvorene, rozmylsieť si, čo mi vlastne hovorí a buď to prijať, a teda niečo zmeniť, alebo odmietnuť.
- Přibližte nám koncept Vaší výstavy a jaké jsou plány do budoucna.
Táto výstava je zameraná najmä na to, aby sme ukázali moju varietu prístupov k maľbe a tvorbe obrazu. Zároveň je veľmi zaujímavý spôsob inštalácie, ktorá je vytvorená na mieste, pre tento konkrétny priestor. Je veľmi pravdepodobné, že v takomto vizuály sa to už viac nezopakuje.
Väčšina diel je nových, ale zaradili sme aj zopár starších kusov, teda sa dá odsledovať vývoj alebo posun v mojom myslení. Tým nechcem povedať, že staršie veci alebo princípy sú akýmkoľvek spôsobom horšie alebo slabšie alebo že sa k nim nikdy nevrátim. Čo je však pomerne unikátne je spojenie maľby/kresby na sklo a maľby/kresby na plátne a papieri. Pokiaľ viem, tomuto sa nikto iný nevenuje a aj preto si myslím, že by to pre diváka mohlo byť zaujímavé a podnetné.
V tejto chvíli pripravujem jednu veľmi zaujímavú spoluprácu, ktorá by mala vyústiť do výstavy v Máji v bratislavskej galérii Čin Čin.
